home

Já a já

Dneska časně ráno
potkal jsem sám sebe
když jsem mladej byl.
Říkal jsem mu moudře:
"Čti, co v knihách psáno,
chtěj se dotknout nebe,
nesmilni, nepij!"

Chvíli na mě zíral,
nevěříc, co slyší,
chvíli mu to dalo,
nežli popad´ dech:
"Dědku, cos´ to zpíval?
Kolik bílejch myší
s tebou poker hrálo?
Opici si s sebou
neseš na zádech."

Já se tvářil chytře,
urazit se nedal.
Vždyť přece sám sebe
před sebou jsem měl:
"Život ti to vytře,
rád bych ti to předal,
když tak vidím sebe,
poradit bych chtěl.

"Nech si svoje rady,
kdo ti o ně stojí!
Já sám vím přece nejlíp,
jak mám život žít!
Moc rád mám tyhle smrady,
co proti mladejm brojí,
už abys ani nepíp
nebo tě půjdu zbít!"

Díval jsem se smutně
do své vlastní tváře,
nevěděl jsem více
co bych na to řek´.
Hochu, musíš ty to nutně
projet na celé čáře,
nevětrej si plíce,
abys nám trochu změk´!

Co svět světem běží,
tak to takhle bývá,
mládí je jak čardáš,
v stáří chybí sil.
Svět ti u nohou leží,
rozum se ti skrývá,
za pár let si říkáš:
Bože, jak jsem žil!

Loď v přístavu je sice v bezpečí, ale k tomu přece
nebyla postavena.

Wiliam Blake